Jak jsem již psal v předchozím článku ze silvestra, snažil jsem se přes týden někoho sehnat, kdo zajede do Rokytnice na prkno. Lenička stonala a já chtěl před odletem na dovču zajezdit co to jde. Nakonec po pár neúspěšných telefonátech s kamarády se jeden našel, co by jel a tím byl Fantomas s Luckou. Bylo mi jedno, kdo pojede, jen jsem nechtěl jet sám a tak jsem byl rád, že se někdo našel. Zbyly nám ještě nějaký permice na vlek a bylo škoda je nevyužít. V době, kdy píšu tenhle článek moc sněhu po teplém týdnu nezbylo a doufám, že až dojedem za pár týdnů z dovči, že se opět objeví a my ještě někam zajedem. Ale zpátky k Rokytnici. Naplánoval jsem cestu, pujčil si Citrona WRC od Nehpa a v sobotu ráno kolem déváté jsem nabíral Filipa s Luckou před barákem. Koupili jsme dálniční známku a hnal jsem citrona na Liberec. Když jsme sjeli z dálnice, navigace nás navedla někam na lesní cestu, která se začla zužovat, byla z kopce na jedno auto a na každém druhém stromě visela cedule s nápisem, Odtah Traktor a telefon. Dobrý byznis, určitě tam skončilo podle navigace dost lidí. Věřím, že na téhle lesní cestě, kde se nedalo otočit a byly hromady sněhu bylo lehký zapadnout a proto jsem se snažil držet citrona pod plynem a myslím, že i řada modliteb z naší káry byla vyslyšena a my se nakonec opět ocitli na silnici. Uffff S třícou bych zustal viset hned na začátku, nebo dělal sněžnou rolbu.  Věděl jsem jistě, že týden předtím jsme jeli celou cestu po slušný asfaltce a ted tohle. Ne že by se nám vyhlídka s trochou adrenalinu nelíbila, ale zadek jsem měl místama dost sevřenej.  Zbytek cesty utíkal a před jedenáctou jsme stáli u lanovky a opět se modlili, tentokrát at neprší. Když jsme sedli na lanovku, spustil se déšt. Než jsme vystoupili, byli jsme mokrý. Co se dalo dělat, s vidinou, že to skončí a my oschnem jsme začali jezdit. Fantomas byl poprvé na snowboardu, tak jsem se mu snažil pomoci radama, které pomohly mě a snad to k nečemu bylo. Když jsme sjeli kopec, byl mokrej uplně. Jezdili jsme dál a snažili se zahřát jízdou, bo jinde to moc nešlo. Nějak odpoledne naštěstí pršet přestalo a postupně jsme lehce osychali, ale rukavice byly durch. Po ukončení jízd jsme sjeli k autu a pustili se do hledání ubytka. Vzali jsme to od vrchu dolu a pak zas nahoru a stále se nám nějak nedařilo ubytko najít, u jednoho penzionu jsme zapadli a ani citron WRC s dobrýma zimákama nás nevytáhl do ledového kopce. Nakonec nám přišli na pomoc návštěvníci jednoho penzionu a vytáhli nás, moc díky. Nakonec jsme se zabydleli v hotelu Krakonoš, co byl na náměstí a byl klid. Hned vedle byla super restaurace, kde jsme se přežrali a rozjeli pár kol hruškovic. Pivko bylo taky výborný, a tak jsme vydrželi sedět docela dlouho. Lucka šla spát dřív a já s Filipem jsme obešli místní diskošku, která byla plná buzíků a jen 2 ženský. Rychle jsme zmizeli do jiného podniku, ale bylo to podobný, tak jsme vyrazili spát. Po cestě jsme vyřídili jeden telefonát s Leničkou, která měla určitě radost, z našich opileckých řečí, Filip i zazpíval. Když jsme došli na hotel, chvíli nám trvalo se dostat skrz dveře, ale nakonec Lucka seběhla, otevřela a zmoženi alkoholem jsme usnuli. Ráno jsme se probudili do krásného dne. Bylo polojasno, slunce nás chvílema hřálo a byli jsme nakonec rádi, že jsme si to nerozmysleli a nejeli domů. Nasnídali jsme se a šli jezdit. Bylo to super, sníh perfektní, časem se to zhoršovalo, ale i tak nám to nezkazilo zážitek z jízdy a počasí bylo super. Odpoledne, když jsme jeli nahoru, tak kolem nás kousek nad námi prolétli i dva gripeni, ale nestihl jsem je blejsknout, škoda. Jezdili jsme celý den, co to šlo a když jsme sjeli zpátky k autu, byli jsme utahaní a těšili se domů na sprchu a odpočinek. Zajel jsem Nehpovi vrátit káru, a večer byl rád, že nemusim hejbat moc nohama, dal jsem dlouhou vanu a odpočíval. Díky Filipe a Lucko, že jste jeli, bylo to fajn, bavil jsem se a skvěle pojezdil, snad ještě letos bude nějaká příležitost

Zdroj Rokytnice s Fantomasem