……..a je to tu zas, AC vyhlásil seskoky padákem a já měl brouka v hlavě, zda jet až do Uherského hradiště zkusit ruskou ruletu, nebo to nechat být a ušetřit nějaky peníze na výdaj do mých plechovek. Moc lidí se letos nehlásilo a tak jsem se pomalu smiřoval s tím, že to necháme na jindy. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na narozky našel dáreček, v podobě poukazu na skok. A kupodivu na seskok, který pořádal Acčko. A kupodivu na můj svátek, to je náhod najednou.  No co, to už jsme museli jet a počítal jsem, že do toho pujdu opět s mou milovanou Leničkou. Uherské hradiště je pro nás dost z ruky, ale zpočátku se přidal i Newmik, že pojede s námi a skočí si také. Já jsem Leni věnoval k narozkám pobyt ve slovenském wellnes hotelu a napadlo nás, že tyto dvě věci spojíme. Ošéfovali jsme si ubytko a už nám nic nebránilo jet na víkend snů. V pátek večer před odjezdem jsme se pobalili a šli dřív zpát, protože ráno jsme plánovali po osmé hodině výjezd směr Brno. V pátek podvečer mi volal AC, že Newmik skok zrušil, ale já o tom nic nevěděl, bo jsme byli domluveni, že jede s náma. Tak jsem hned žhavil mobil a volal co se děje……… No nezlomil jsem ho a opravdu nám sdělil, že nejede………..škoda. ( Pousmál jsem se, když jsem ho potkal o 3 dny později v tričku….. Skáču ze 4tis metrů  ) No co, my už svůj plán měli jasnej, tak jsme ráno sedli do kábra, natankovali a vyrazili. Valil jsem to celou cestu jak se dalo a předpisově to zrovna nebylo. Za Brnem jsme stáhli střechu a dojeli až na letiště v Kunovicích. Tam už byli všici skokani po seskoku a čekalo se jen na nás. Ale já si musel trošku oráchnout po cestě, dal jsem kávičku, cigárko, obídek a po hodince, dvou jsme se začli chystat. Podruhé už jsem věděl co bude, byl jsem v klidu, poslouchal jsem svého pilota Láďu a těšil jsem se hrozně moc. Konečně jsme se vypravili k letadlu a s námi i skupinka na vyhlídkový let. Skákal jsem jen já s Leni, ale v letadle byl i AC, Matal, Bazzi, Afrikán s Kamčou, no prostě podpůrný tým. Seděl jsem u dveří a tak při otevření jsem viděl krásně ven. Všici skokani, co nebyli s námi vyskákali a předposlední jsem šel na řadu já. Plně jsem se oddal pilotovi a vyskočili jsme kotoulem. Hned poté jsme to srovnali a padali volným pádem. Ten mi přišel mnohem delší než poprvé a já si to skvěle užíval. Párkrát jsem spatřil Leni, která byla kus nad námi. Minuta uběhla strašně rychle a otevřel se padák. Nechtěl jsem si ani zkusit řídit a řekl jsem Láďovi, at ukáže co to umí. Začal točit vrtule a když jsem se podíval nahoru a viděl napůl zborcený padák………..věřil jsem Láďovi. Nic jinýho mi ani nezbejvalo a padák ovládal perfektně. Na zem jsme dosedli na zadek a já hned vstal a chtěl jsem jít znovu. Trošku mě zklamalo, že už to nebylo takové, jako poprvé, na druhou stranu jsem celý skok kontroloval a tak jsem měl pocit, že je mnohem delší a já si ho mohl naplno vychutnat.  Po třetí už bych chtěl skákat sám, vím že volnym pádem bych neletěl, ale i z kilometru na padáku to musí být super. Po seskoku jsme se začli pomalu loučit se všemi a chystat se na cestu na Slovensko. Chtěl bych poděkovat Jirkovi AC, ale i Monče a Rostíkovi, za super zážitek, seskok je prostě bomba a hned bych do toho šel zase. Gratuluji všem skokanům. Bylo to super, díky všem a zas třebas někdy, ve čtyřech km….čuss J

Pár foteček:

Zdroj Mordpower Adrenalin víkend 2010