Na Rammsteiny jsem se těšil už od vánoc. Po menším zklamání na koncertě v Praze jsem čekal cokoliv lepšího a už předem musim poděkovat mojí milované Leničce, že jsme na koncík vyjeli. Takže k vánocům jsem od drahé dostal lupeny na Rammsteiny do Dresdenu.

V neděli jsme se s Leni rozhodli, že se po pátečním alkoholovém dýchánku trošku projdeme. Ani se tak nedá říct na čerstvym vzduchu, ale prostě vypadnout z těch 4 stěn na vzduch. Nevěděli jsme kam pujdem a tak jsem dostal nápad, že budem pokračovat tam, kde jsem skončil minulý týden a projdem se až na Vítkov.

Když Leni dojela v sobotu večer dom, hned hlásila, že v neděli to nebude lepší a musí do práce. Když jsme ráno vstali, napadlo, mě, že se svezu s Leni do práce a dám si pěšky měnší tůru dom. 

 V pátek se začal z nebes sypat sníh a když jsme se večer vraceli z kina domu, byl vcelku problem zaparkovat. Sníh byl prostě všude a všude ve velkých dávkách. Silnice neprotažený, takže radost z jízdy maximální.  

Tak jsme se konečně rozhoupali a našli si chvilku se trošku projít. Po svátcích doma a po návštěvách jsme si řekli, že se projdem kolem hradu. Leni našla po trase pár kešek a v podvečer jsme vyrazili.

Rakousko, jedna malá zemička pod tou naší, která mě naprosto dostala svou přírodou, super silnicema, a přístupem obyvatel k turistům. Ale nebudu předbíhat. Nápad jet na dovču do Rakouska jsem dostal, když jsem byl navštívit kamaráda a ten měl v kuchyni opřený SNB prkno a jen tak se optal, jestli bych ho nechtěl.

Na nedělní víkend jsme si naplánovali, že zajedem někam na procházku. Bylo krásné počasí a tak volba padla na obhlídku Mělníka, kde jsme vyrazili na soutok Vltavy a Labe.

Cestu do Krkonoš nám naplánoval muj spolupracovník Číča. Jednou v práci povidá, že pojede na hory dát si menší tůru. Ukázal orientačně trasu, prohlídnul jsem si fotečky chajdy a moc se mi to líbilo, tak jsem kývnul, že se přidáme.

V neděli jsme se chystali, že zajedem do Mostu pro výfuk na fialku. Naplánoval jsem tedy cestu i s pár keškama a výletem na horu Bořeň, která se nachází kousek od Biliny.

Těšili jsme se s Leničkou dlouho, ale čas odletu se přiřítil neuvěřitelně rychle a už jsme se balili. Z naší sestavy cca 13ti lidí jsme zbyli jen já, Leni, Fikux a Newmik. Nedalo se nic dělat a i tak to bylo super.